Nejznámější Česká přísloví

Tady máte přehledně vypsány podle abecedy ty nejznámější Česká přísloví a lidová pořekadla. Pokud by se vám zdálo, že jsme na nějaké zapoměli, tak budeme rádi, když nás doplníte v komentářích pod tímto článkem. Velkou část z nich pravděpodobně znáte, protože tak nějak patří k českému kulturnímu zázemí. Věříme, že ale objevíte i některé pro vás úplně nové.

České přísloví

Bez práce nejsou koláče.
Bez peněz do hospody nelez.
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Bližší košile nežli kabát
Co je šeptem, to je s čertem
Co je v domě není pro mě.
Co jsi z úst vypustil,ani párem koní nedostaneš zpět.
Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
Co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš.
Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
Darovanému koni na zuby nekoukej.
Devatero řemesel – desátá bída.
Díra – nedíra, furt se natírá.
Dočkej času jako husa klasu.
Dobré slovo i železná vrata otvírá.
Dvakrát měř, jednou řež.
Drzé čelo lepší než poplužní dvůr.
Hlad je nejlepší kuchař.
Hlad má velké oči.
Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere.
Host do domu, bůh do domu a hůl do ruky.
Chybami se člověk učí.
Chytrému napověz, hloupého kopni.
Chytrost nejsou žádné čáry.
Jablko nepadá daleko od stromu.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Jak si kdo ustele, tak si lehne.
Jaký pán takový pes.
Jedna chyba sto jiných za sebou táhne.
Jedna vlaštovička jaro nedělá.
Jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna.
Kam čert nemůže, nastrčí bábu.
Kam nechodí slunce, musí lékař.
Každá liška svůj ocas chválí.
Každý ať zamete nejprv před svým prahem.
Každý chvilku tahá pilku.
Kde nic není, ani smrt nebere.
Kde rodina v rozbroji, tam je zlato na hnoji.[1] Kdo čerstvý sýr jí, pes ho nekousne, zloděj ho neokrade, aniž zestárne.[2] Kdo hodně chce, tomu hodně schází.
Kdo dřív přijde,ten dřív mele.
Kdo chce kam, pomozme mu tam.
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Kdo lže, ten krade.
Kdo míří vysoko, padá nízko.
Kdo nemá, s kým by se vadil, pojmi sobě ženu.
Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem.
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Kdo se moc ptá, moc se dozví.
kdo se bojí nesmí do lesa.
Kdo se do ničeho nežene, nic nezkazí.
Kdo si svého mistra váží, na toho hlad nedoráží.
Kdo si krká, kdo si prdí, ten si jenom zdraví tvrdí.
Kdo seje vítr, sklízí bouři.
Kdo šetří má za tři.
Když pánbůh dopustí i motyka spustí.
Když se dva perou, třetí se směje.
Když se kácí les, tak lítají třísky.
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
Komu se nelení, tomu se zelení.
Koho Bůh miluje, toho také křížem navštěvuje.
Koně můžeš přivést k vodě, ale napít se musí sám.
Košile bližší než kabát.
Kráva zajíce nedohoní.
Kuj železo dokud je žhavé.
Láska hory přenáší.
Lepší dobře se oběsit, než zle oženit.
Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše.
Lidé pro nás stromy sázeli, sázejme my též.[3] Líná huba – holé neštěstí.
Lež má krátké nohy.
Malé ryby – taky ryby.
Mezi slepými jednooký králem.
Mladí ležáci staří žebráci.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Mnoho psů – zajícova smrt.
Mráz kopřivu nespálí.
Mrtvý prd ví.
Můj dům – můj hrad
Nakřápnutý hrnec nejdéle vydrží.
Nehas, co tě nepálí.
Nechval dne před večerem.
Nemluv o provaze v oběšencově domě.
Nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází.
Nemusí pršet, stačí, když kape.
Není růže bez trní.
Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.
Není všechno zlato co se třpytí.
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
Nezasel, prý aby mu kroupy nepobily.
Nové koště dobře mete.
Oko za oko, zub za zub.
Ocas ničím nenahradíš.
Odříkaného chleba největší krajíc.
Oko – do duše okno.
Pečení holubi nelítají do huby.
Pes který štěká, nekouše.
Pička proti vodě, utáhne tři lodě.
Plný břich, rozum tich.
Po bitvě je každý generál.
Pod svícnem bývá největší tma.
Pomoz si a bůh ti pomůže.
Pomocnou ruku najdeš nejspíše na konci svého ramene.
Potrefená husa se vždycky ozve.
Potmě každá kočka černá.
Pozdě bycha honit.
Pozdní hosti jedí kosti.
Práce kvapná málo platná.
Prázdný sud nejvíce duní.
Pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Protiklady se přitahují.
Přátelské služby se neúčtují.
Příliš mnoho psů zajícova smrt.
Příteli k pomoci třeba o půlnoci.
Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči.
Pýcha předchází pád.
Pýcha peklem dýchá.
Psu ocas nenarovnáš.
Raní ptáče dál doskáče.
Ráno moudřejší večera.
Ruka ruku myje.
Ryba i host třetí den smrdí.
Sedávej panenko v koutě, nenajdou tě.
Sklenka vína ti neuškodí, a plnou bečku nevypiješ.
S poctivostí nejdál dojdeš.
S čím kdo zachází, tím také schází.
S jídlem roste chuť.
Sytý hladovému nevěří.
Starého psa novým kouskům nenaučíš.
Stokrát nic umořilo vola.
Šaty dělaj člověka.
Ševcova žena a kovářova kobyla chodí bosy.
Ševče, drž se svého kopyta.
Špatný vozka, který neumí obrátit!
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Tichá voda břehy mele.
Trpělivost růže přináší.
V nouzi poznáš přítele.
V hněvu vyvře, co na srdci vře.
Vojna není kojná.
Všechna sláva, polní tráva.
Všude dobře, doma nejlépe.
Vrána k vráně sedá, svůj svého si hledá.
Vzduch – boží duch.
Zlaté slovo které zůstane v ústech.
Žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebylo konce.
Žádný učený z nebe nespadl.

6 komentářů