Tajemství kontaktních čoček

Málokterý uživatel kontaktních čoček si uvědomuje, jaký zázrak mu denně zpříjemňuje a usnadňuje život. Kontaktní čočky slouží především ke korekci optických vad (dalekozrakost, krátkozrakost, astigmatismus, presbyopie), ale používají se také z terapeutických důvodů (jejich úkolem je napomáhat léčebnému procesu) nebo z kosmetických důvodů (mohou změnit barvu oka).

ČokostrojSnaha korigovat vady zraku pomocí kontaktních čoček sahá do dávné minulosti – touto myšlenkou se zabýval už Leonardo da Vinci. V 19. století se začaly vyrábět první tvrdé kontaktní čočky. Byly skleněné, což přinášelo řadu problémů a znemožnilo masové rozšíření takové zdravotnické pomůcky. Oční rohovka je totiž velice citlivá a nesnáší dotyk jakéhokoliv cizího předmětu (proto tolik slzíme, pokud nám do oka vnikne sebemenší zrnko prachu – oko se brání a snaží se cizí prvek vyplavit). Dalším problémem, který nedokázali historické kontaktní čočky překonat, je fakt, že rohovka potřebuje kyslík a ten přijímá ze vzduchu. Veliké zlepšení nepřinesl ani vynález plexiskla v roce 1933, ze kterého se začaly čočky vyrábět.

Professor Otto Wichterle - vynálezce kontaktních čočekObrovský zlom nastal až v roce 1952, když český profesor Otto Wichterle a jeho kolega Drahoslav Lím objevili hydrofilní polymer, který se stal materiálem pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Nebylo však snadné čočku z tohoto materiálu vyrobit, až po mnoha bádáních profesor Wichterle sám doma zhotovil tzv. čočkostroj, který umožňoval výrobu čoček pomocí odstředivého lití. Zajímavostí je, že pan profesor tento stroj zhotovil ze stavebnice Merkur a poháněl ho dynamem z jízdního kola. Čočkostroj dodnes stále existuje. Smutné je, že kvůli konfliktům s vládnoucí komunistickou mocí, byl bez Wichterleho vědomí prodán patent na výrobu kontaktních čoček do USA a to za jeho zlomkovou hodnotu. Profesor Wichterle byl zbaven veškerých vedoucích postů a až v roce 1990 se tento jedinečný člověk, autor více než 150 patentů a vynálezů, stal předsedou Československé akademie věd. Zemřel v roce 1998.

Vývoj kontaktních čoček neustále pokračuje. Dnes si mohou uživatelé vybrat měkké kontaktní čočky hydrogelové nebo taktéž silikon-hydrogelové, mohou si zvolit dobu jejich nošení i četnost výměny. A právě profesor Wichterle má největší zásluhu na tom, že jsou kontaktní čočky v dnešní době široce rozšířené, snadno dostupné a levné.

4 komentáře

  • Pavel Malina napsal:

    Profesora Wichterleho je věčná škoda. Nejhorší na tom je, že vymyslel skvělou věc, která pomáhá mnoha lidem a sám z toho neměl žádné peníze. Ale možná mu šlo o něco zcela jiného a peníze považoval za buržoazní přežitek.

  • Karel Vrábelík napsal:

    Pavel: Věčná škoda ho je, ale takový je prostě život. Hlavní výhodou kontaktních čoček je jejich cena a snadný a jednoduchý způsob aplikace. Přesto ale třeba v oblasti sportu je mnohem lepší nechat si udělat laserovou operaci, protože člověk pak „nemá nic v oku“ a nemusí se bát, že čočku při sportování ztratí nebo dostane ránu na oko. Ale pro běžné noešní jsou kontaktní čočky super.

  • Alois Brůna napsal:

    Já kontaktní čočky nenosím, protože mám raději klasické brýle. Tím nechci říci, že jsou špatné, ale mám pořád strach „sahat si do oka“, protože mi to přijde takové nepříjemné. Proto raději nosím brýle, které jsou i vhodným kosmetickým doplňkem.

  • Martina Pivoňková napsal:

    Alois: Také jsem měla strach z toho dávat si kontaktní čočky do oka, ale nakonec jsem to zvládla úplně bez problémů. Na brýlích je nejhorší jejich vysoká cena, a pak také skutečnost, že si je člověk snadno přisedne nebo rozšlápne. Mě se to povedlo 2x. Jednou mi má dvouletá dcera nechtíc strhla brýle z očí a švihla s nimi o zem a podruhé jsem při nastupování do auta zavadila o brýle, které mi spadly na zem a ještě jsem na ně šlápla. Proto jsem nakonec začala používat kontaktní čočky.