Jsou vánoční pověry prastaré? Některé ano, jiné jsou docela mladé

Vánoční stromeček v českých domácnostech je mladší než většina pověr, které se k Vánocům vážou. Ozdobený strom se v Praze poprvé objevil začátkem 19. století a na venkov se rozšířil ještě o desítky let později. Naproti tomu půst, prostírání pro nepřítomné nebo věštění budoucnosti jsou mnohem starší. Mezi zvyky, které bereme jako odvěké, se tak mísí staré i docela nové, a kolem nich koluje řada omylů.

Omyl: stromeček stál v českých světnicích odjakživa

Ozdobený jehličnan přišel z německého prostředí. V Praze se s ním podle dochovaných zpráv setkáváme v roce 1812, kdy ho pro své hosty postavil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Do měšťanských domácností se stromek dostal v průběhu 19. století, na vesnici často až koncem století nebo ještě později.

Starší českou tradicí byly zelené větvičky zavěšené u stropu nebo za obrazy a jmelí. Větve jehličnanů měly chránit dům a připomínat život uprostřed zimy, i když to nebyl ozdobený strom.

Omyl: kapr je tradiční štědrovečerní jídlo od středověku

Rybníkářství má v Čechách dlouhou historii a kapr se jedl i dřív, především ve šlechtických a bohatších měšťanských domácnostech. Běžnou součástí štědrovečerní večeře ve většině rodin se ale stal až ve 20. století.

Na venkově se o Štědrém večeru jedla spíš jednoduchá postní jídla: kuba z krup a hub, hrachová nebo houbová polévka, sušené ovoce, kaše, vánočka. Kdo se dnes chce vrátit ke kořenům, může kapra doplnit nebo nahradit právě kubou.

Platí doopravdy: šupina v peněžence je starý zvyk

Šupina pod talířem nebo v peněžence má zajistit, že peníze po celý rok nedojdou. Spojení rybích šupin s penězi vychází z podobnosti s mincemi a je doloženo už ze starších zvyků, kdy se jedla jiná ryba než kapr. Zvyk tedy předběhl samotného kapra.

Omyl: zlaté prasátko je jen pohádka pro děti

Dnes se prasátkem děti motivují, aby vydržely do večera bez sladkostí. Původně ale nešlo o dětskou hru. Štědrý den byl dnem půstu pro všechny a zlaté prasátko, které měl uvidět ten, kdo vydrží, souviselo podle národopisců se staršími představami o slunci a jeho návratu po zimním slunovratu.

Půst se nedodržoval jako úplné hladovění. Jedla se postní jídla bez masa a dospělí si mnohdy odpírali jídlo hlavně přes den.

Omyl: od štědrovečerního stolu se nesmí vstát kvůli pověře o smrti

Pověra skutečně říká, že kdo vstane od štědrovečerní večeře, tomu do roka hrozí smrt. Smysl zvyku byl ale praktický a symbolický zároveň. Hospodyně měla mít vše připravené dřív, než se zasedne, aby rodina zůstala celý večer pohromadě. Rodina u stolu byla obrazem soudržnosti na celý příští rok.

Dnes zvyk drží mnoho domácností jako připomínku, že jde o večer, kdy se pospíchat nemá. Přísné dodržování není nutné, stačí připravit jídlo dopředu.

Platí doopravdy: talíř navíc patří ke starým zvykům

Prostírání pro poutníka, pro nepřítomného člena rodiny nebo pro zemřelé předky je rozšířené v řadě evropských zemí. Souvisí s představou, že o Štědrém večeru se svět živých a mrtvých přibližuje, a také s křesťanskou pohostinností. Někde se příbor navíc přidával jen tehdy, když by u stolu sedělo liché číslo, protože lichý počet měl přinést neštěstí.

Omyl: Ježíšek je česká zvláštnost bez obdoby

Ježíšek jako ten, kdo nosí dárky, se vyskytuje i v Rakousku, v jižním Německu, na Slovensku, v Maďarsku nebo v Polsku. Je to vlastně starší postava než Santa Claus v podobě, jak ho známe z reklam. V protestantských oblastech prosadil dárky od Ježíška Martin Luther jako náhradu za svatého Mikuláše, takže se v různých zemích obě postavy prolínají.

Česká zvláštnost spočívá spíš v tom, že Ježíšek zůstává neviditelný. Nikdo ho nikdy neviděl, ozve se jen zvoneček.

Jak naložit s mladými i starými zvyky

Stáří zvyku neříká nic o jeho hodnotě. Stromeček je mladý, a přesto se stal středem českých Vánoc. Pokud si chcete vlastní svátky obohatit, vyberte si jeden starší zvyk, který doma chybí, třeba lodičky, kubu nebo zelenou větvičku nad stolem, a vyzkoušejte ho jeden rok. Tradice se vždycky tvořily tak, že je někdo začal dělat.

Zdroje

• Etnologický ústav AV ČR
• Národní zemědělské muzeum