Je diamant nezničitelný? Je nejtvrdší, ale umí se rozštípnout

Tvrdost a odolnost jsou dvě různé vlastnosti a právě v jejich záměně vzniká nejrozšířenější mýtus o diamantech. Diamant je nejtvrdší přírodní minerál, takže ho nepoškrábe nic kromě jiného diamantu. Zároveň má roviny štěpnosti, podél kterých se při silném úderu ve správném úhlu dokáže odštípnout nebo prasknout. Prsten s diamantem tedy klidně vydrží celý život, ale náraz o kamennou linku mu může ublížit.

Čistý uhlík v pevné mřížce

Diamant tvoří atomy uhlíku uspořádané do pevné krystalové mřížky, ve které je každý atom pevně svázán se čtyřmi sousedy. Stejný prvek tvoří i tuhu v tužce, jen v ní leží atomy ve vrstvách, které po sobě kloužou. Rozdíl ve struktuře vysvětluje, proč jedna látka píše po papíře a druhá řeže sklo.

Přírodní diamanty vznikají hluboko v zemském plášti za vysokého tlaku a teploty. Na povrch je vynesla sopečná činnost dávno v geologické minulosti, nejčastěji v horninách zvaných kimberlity.

Co diamant vydrží a co ne

Na Mohsově stupnici tvrdosti má diamant hodnotu 10, nejvyšší možnou. V praxi to znamená, že ho nepoškrábe písek, ocel ani safír. Nezničitelný ale není. Kromě štěpení mu vadí i velmi vysoká teplota: na vzduchu při dostatečném žáru shoří, protože jde o uhlík. Při běžném nošení se to samozřejmě nestane, jen při požáru nebo neopatrné opravě šperku nad plamenem.

Diamanty se také špiní. Tuk z kůže a krémů na ně ulpívá snadno a kámen pak ztrácí lesk.

Podle čeho se hodnotí

Hodnotu diamantu posuzují gemologové podle čtyř kritérií, kterým se podle anglických názvů říká 4C. Patří sem hmotnost v karátech, přičemž jeden karát je 0,2 gramu. Dále čistota, tedy množství a viditelnost vnitřních inkluzí. Třetím je barva, kde se u bezbarvých kamenů hodnotí i nepatrný žlutý nádech. Čtvrtým je brus, který rozhoduje o tom, jak kámen láme a odráží světlo.

Mnoho lidí sleduje hlavně karáty. Menší kámen s výborným brusem ale často září víc než větší s průměrným.

Mýtus o vzácnosti

Diamanty nejsou tak vzácné, jak by naznačovala jejich cena. Těží se ve velkém množství a velká část vytěžených kamenů končí v průmyslu jako brusivo a řezné nástroje. Vysokou cenu šperkových diamantů drží kontrola nabídky a reklama, která ve 20. století spojila diamant se zásnubami a věčnou láskou. Proto se diamantový šperk na rozdíl od zlata špatně prodává zpět, výkupní cena bývá výrazně nižší než nákupní.

Laboratorní diamant není napodobenina

Diamanty vypěstované v laboratoři mají stejné chemické složení, tvrdost i optické vlastnosti jako přírodní. Pouhým okem ani běžnou lupou je nerozlišíte, rozdíl odhalí až specializované přístroje. Napodobeniny jsou jiná věc: kubická zirkonie je měkčí a rychleji se poškrábe, moissanit se zase pozná podle jiného lomu světla. Seriózní prodejce musí jasně uvést, o jaký kámen jde.

Domácí testy pravosti

Internet nabízí řadu triků: dýchnout na kámen a sledovat, jak rychle se odpaří zamlžení, položit ho na noviny a zkusit číst text, nebo ho škrábat o sklo. Žádný z nich není spolehlivý. Zamlžení a čtení textu přes kámen ovlivní brus i nečistoty, škrábání sklem zvládne i obyčejná napodobenina a skutečný kámen můžete při pokusu odštípnout. Jistotu dá jen certifikát z gemologické laboratoře nebo zkouška u odborníka.

Můj tip: Diamantový prsten bych sundávala při práci na zahradě, ve fitku a při úklidu s chemií. Doporučila bych ho jednou za čas namočit do teplé vody s kapkou saponátu a jemně vykartáčovat měkkým kartáčkem, lesk se tím vrátí bez jakékoli návštěvy odborníka.

Zdroje

• Česká geologická služba
• Národní muzeum, mineralogické sbírky
• Česká obchodní inspekce