Dovolená na Slovensku: týden mezi Tatrami a Slovenským rájem

Obsah článku:

Základna pod Tatrami
Žebříky a lávky ve Slovenském ráji
Den pro hrady a města
Pod zemí i na vodě
Cesta zpět jinudy
Co si z trasy vzít pro vlastní plán

Představte si rodinu z Brna se dvěma dětmi, devítiletou Bárou a dvanáctiletým Tomášem. Mají osm dní v srpnu, auto a chuť na hory, ale nechtějí trávit půl dovolené za volantem. Jde o ilustrační příklad, na kterém je dobře vidět, jak Slovensko poskládat tak, aby se dalo projet bez stresu. Klíčem je zvolit jednu základnu na východě a druhou cestou zpět.

Základna pod Tatrami

Rodina se rozhodne pro ubytování v obci mezi Popradem a Tatrami. Odtud je to do hor i do Slovenského ráje kolem hodiny jízdy, takže každý den začíná krátkou cestou.

První den jdou jen k Štrbskému plesu a po okolních cestách. Děti si zvykají na výšku, rodiče zjistí, jak rychle Bára chodí do kopce. Takový zkušební den se vyplatí, protože tatranské túry mají velké převýšení a počasí se tam mění během hodiny.

Druhý den přijde na řadu delší túra, třeba k Popradskému plesu a Symbolickému cintorínu. Na vysokohorské trasy do sedel a na štíty s dvanáctiletým dítětem vyrážejte jen za stabilní předpovědi a s rezervou času na návrat. Část tatranských chodníků je navíc od listopadu do poloviny června uzavřená, takže na jarní termín si trasy ověřte předem.

Žebříky a lávky ve Slovenském ráji

Třetí den patří roklinám. Suchá Belá nebo Prielom Hornádu vedou přes kovové žebříky, řetězy a stupačky nad vodou. Tomáše to nadchne, Bára potřebuje na nejvyšším žebříku chvíli povzbuzení. Některé rokliny jsou jednosměrné, proto jdou nahoru a dolů se vracejí po jiné cestě. Za deště se kovové stupně kloužou a rokliny se pak raději odkládají. Pevné boty s dobrou podrážkou jsou tu povinná výbava, tenisky nestačí.

Den pro hrady a města

Po dvou náročných dnech se hodí odpočinek od kopců. Spišský hrad patří k největším hradním areálům ve střední Evropě a spolu s okolím je zapsaný na seznamu UNESCO. Hodinu odtud leží Levoča s náměstím a gotickým oltářem mistra Pavla v kostele svatého Jakuba. Rodina spojí obojí do jednoho dne a večer už nikam nespěchá.

Kdo má rád spíš zámky, může místo Spiše zvolit cestou zpět Bojnice, kam se jezdí kvůli pohádkovému vzhledu i zoologické zahradě pod zámkem.

Pod zemí i na vodě

Pátý den je předpověď deštivá, a tak je čas na jeskyni. Demänovská jaskyňa slobody nebo ledová jeskyně ve stejném údolí mají uvnitř stálou teplotu několik stupňů nad nulou, takže mikina a bunda patří do batohu i v srpnu. Prohlídky mají pevné časy a v sezoně se tvoří fronty, proto rodina jede hned ráno.

Šestý den, už za sluníčka, sjedou Dunajec v Pieninách na tradičních vorech. Jde o klidnou plavbu kaňonem na hranici s Polskem, kterou zvládne i malé dítě.

Cesta zpět jinudy

Místo stejné dálnice zpátky zvolí rodina sever přes Oravu. Oravský hrad na skále nad řekou je ideální zastávka na protažení nohou a dětem se líbí, že se tam natáčel slavný němý film o upírovi. Poslední noc stráví v okolí Malé Fatry a ráno si dají krátkou procházku Jánošíkovými dírami, pokud jim zbývá energie. Zbytek cesty do Brna pak trvá jen pár hodin.

Co si z trasy vzít pro vlastní plán

Z příkladu plyne několik obecných rad. Střídejte náročné a lehké dny, děti i dospělí ve třetím dni túr obvykle ztrácejí chuť. Dejte si dvě základny místo jedné a vyhnete se dlouhým jízdám tam a zpět. Deštivé dny plánujte na jeskyně, hrady a města, slunečné na hory a vodu.

Na hory si vezměte pojištění, které kryje i zásah horské služby, protože ten se na Slovensku platí. Uložte si do telefonu číslo 18 300 na Horskou záchrannou službu a jednotné tísňové číslo 112. Dálniční známka se kupuje elektronicky a platí pro auto, ne pro řidiče, proto ji vyřiďte ještě před hranicemi.

Kdo má méně než týden, může trasu zkrátit na Tatry a Slovenský ráj, kde je soustředěno nejvíc zážitků na malém prostoru.

Zdroje