Střevíc, nebo jablko? Každý vánoční zvyk odpovídal na jinou otázku

Dívka se postaví zády ke dveřím a přes rameno hodí střevíc. Když dopadne špičkou ke dveřím, do roka se vdá a z domu odejde. Když leží patou ke dveřím, zůstane ještě rok doma. Házení střevícem je ze všech vánočních věšteb nejjednodušší a odpovídalo jen na jednu otázku. Ostatní zvyky Štědrého večera se ptaly na zdraví, na celou rodinu nebo na to, jak se bude dařit.

Jak házení střevícem probíhá

Tradičně se házelo na Štědrý den večer, někde už o svátku svatého Ondřeje nebo svaté Barbory, kdy se věštilo o lásce. Házela svobodná dívka, obvykle svým vlastním střevícem, a to levým nebo pravým podle místního zvyku. Stála čelem do místnosti, dveře měla za zády a hodila botu přes hlavu nebo přes rameno tak, aby dopadla za ní.

Někde se házelo třikrát a platil výsledek, který padl dvakrát. Jinde se směl hodit jen jednou, a kdo opakoval, výsledek si prý „zkazil“. Pokud dopadl střevíc bokem, bylo to znamení nejistoty.

Smysl zvyku je jasný: dveře představovaly odchod do světa. Dívka se po svatbě stěhovala do rodiny manžela, takže špička mířící ven znamenala nový domov.

Srovnání vánočních věšteb

Každý zvyk měl jiného adresáta a jinou otázku. Tabulka ukazuje ty nejznámější.

Zvyk	Kdo věštil	Na co odpovídal	Jak se četl výsledek
Házení střevícem	Svobodné dívky	Svatba v příštím roce	Špička ke dveřím znamená odchod z domu
Krájení jablka	Kdokoli u stolu	Zdraví v příštím roce	Hvězdička z jadérek zdraví, křížek nemoc
Lití olova	Celá rodina	Povolání, povaha budoucího partnera, osud	Výklad tvaru ztuhlého kovu
Lodičky z ořechových skořápek	Celá rodina	Kdo zůstane doma a kdo odejde	Lodička u kraje mísy zůstává, ta, co pluje, putuje do světa
Třesení bezem	Svobodné dívky	Odkud přijde ženich	Směr, odkud se ozve štěkot psa

Proč se jablko dodnes drží a střevíc méně

Krájení jablka přežilo v mnoha rodinách bez přerušení, protože ho může dělat každý a týká se zdraví, tedy otázky, která dává smysl i dnes. Jablko se rozkrojí napříč, a když jadérka vytvoří pěticípou hvězdičku, má být dotyčný celý rok zdravý. Červivé nebo nahnilé jádro naopak věští nemoc.

Házení střevícem je úzce spojené s představou, že dívka čeká na svatbu, a s tím, že odchází z domu rodičů. Tento model života už neplatí, a proto se zvyk spíš hraje pro zábavu. V některých rodinách ho dnes zkoušejí všichni, kdo chtějí, a výklad si přizpůsobí: špička ke dveřím může znamenat stěhování nebo cestu.

Lití olova a jeho bezpečnější náhrady

Olovo je jedovatý kov a při jeho tavení vznikají páry, které nemají co dělat v kuchyni, natož u dětí. Pokud zvyk chcete zachovat, používejte vosk ze svíčky. Roztavený vosk se opatrně vlije do studené vody a ztuhne v podobně zajímavých tvarech. Postup je bezpečnější, i když s horkým voskem musí stále pracovat dospělý.

Lodičky jako zvyk pro děti

Pro rodiny s malými dětmi je nejvhodnější pouštění lodiček. Do půlek vlašských ořechů se přilepí malý kousek svíčky, každý člen rodiny si vybere svou lodičku a všechny se pustí do mísy s vodou. Kdo zůstane u kraje, zůstane doma, kdo se vydá na střed, vypraví se do světa. Když se lodičky drží pohromadě, rodina zůstane semknutá.

Dětem dejte pozor na svíčky a plamen. Nejjistější je nechat je lodičky jen pouštět a zapalování přenechat dospělému.

Když věštba vyjde špatně

Vánoční věštby byly vždy myšlené jako hra a lidé si jejich výsledek běžně „opravovali“. Kdo rozkrojil jablko s křížkem, rozkrojil druhé. Kdo hodil střevíc patou ke dveřím, hodil znovu. Pokud vidíte, že někoho u stolu výsledek opravdu rozladil, připomeňte, že stejný zvyk měl v každém kraji trochu jiná pravidla, počet hodů i výklad. Výsledek se nikdy nebral jako rozsudek, spíš jako důvod k smíchu a k rozhovoru o tom, co kdo od příštího roku čeká.

Zdroje

• Národní ústav lidové kultury
• Valašské muzeum v přírodě