Přísloví, nebo vlastní slova? Záleží na tom, komu radíte

Přísloví a vlastní rada se liší tím, že přísloví nic nevysvětluje. Říká hotovou pravdu, kterou posluchač buď přijme, nebo ne. „Bez práce nejsou koláče“ je skvělé shrnutí, když dítě odkládá úkol. Když ale stejnou větu řeknete kamarádovi, který přišel o práci, zazní jako výčitka. Česká přísloví fungují výborně v některých situacích a v jiných jsou překážkou.

Kde přísloví dobře slouží

Nejlépe fungují tam, kde potřebujete něco říct rychle a obě strany tuší, o co jde. Rodiče je odjakživa používají při výchově: „Ranní ptáče dál doskáče“, „Opakování matka moudrosti“, „Komu se nelení, tomu se zelení“. Dítě si krátkou rýmovanou větu zapamatuje lépe než dlouhé vysvětlování, a když ji uslyší za dvacet let, vybaví se mu i situace, ve které zazněla.

Hodí se také jako vtipná pointa. „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ odlehčí debatu o tom, jestli vzít jistou nabídku, nebo čekat na lepší. Nikoho neuráží, protože mluví v obrazech.

Třetí silná stránka: přísloví nesou kus jazykového dědictví. Mnohá z nich zapsal František Ladislav Čelakovský v polovině 19. století do sbírky Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Kdo je používá, udržuje jazyk živý.

Kdy přísloví raději vynechat

Přísloví selhávají v okamžicích, kdy druhý potřebuje porozumění, ne poučení.

Útěcha je typický příklad. Věty jako „Všechno zlé je pro něco dobré“ nebo „Čas všechny rány zahojí“ mohou být pravdivé, ale člověku v čerstvém smutku sdělují, že by se měl rychle srovnat. Mnohem víc pomůže obyčejné „To je mi líto“ a nabídka konkrétní pomoci.

Pracovní komunikace je druhá oblast. V e-mailu nadřízenému nebo klientovi zní přísloví často povýšeně, zvlášť když jím reagujete na chybu. „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ v pracovním sporu nikoho neuklidní.

A pozor u lidí, pro které čeština není mateřský jazyk. Doslovný význam „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“ dává smysl, ale „Nechval dne před večerem“ nebo „Kdo se bojí, nesmí do lesa“ mohou zmást.

Přísloví si odporují, a to je v pořádku

„Dvakrát měř, jednou řež“ radí opatrnost. „Kdo se bojí, nesmí do lesa“ radí odvahu. „Trpělivost růže přináší“ a „Kuj železo, dokud je žhavé“ stojí přímo proti sobě. Přísloví nejsou soubor pravidel, ale zásobárna zkušeností pro různé situace.

Prakticky z toho plyne jedno: přísloví nikdy nepoužívejte jako argument. Vždycky se najde jiné, které tvrdí opak. Hodí se jako ilustrace toho, co už víte z jiných důvodů.

Přehled podle situace

Situace	Přísloví ano, nebo ne	Příklad vhodného použití
Výchova dětí	Ano, krátce a bez kázání	Bez práce nejsou koláče
Rozhodování mezi jistotou a rizikem	Ano, jako odlehčení	Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše
Smutek, ztráta, nemoc	Spíš ne	Raději vlastní slova
Spor v práci	Ne	Věcný popis problému
Projev, přípitek, blahopřání	Ano, jedno a dobře vybrané	Jablko nepadá daleko od stromu (o dítěti po rodičích)

Děti a doslovný význam

Malé děti chápou přísloví doslova. „Jablko nepadá daleko od stromu“ pro ně znamená jablko a strom. Abstraktní význam začínají chápat zhruba ve školním věku. Pokud přísloví používáte doma, vysvětlete ho na příkladu ze života dítěte. Pro děti je to i dobrá jazyková hra: zkuste spolu vymyslet situaci, na kterou se dané přísloví hodí, a jinou, na kterou se nehodí vůbec.

Když chcete přísloví použít a nevyznít povýšeně

Pomáhá ho uvést jako postřeh, ne jako soud. Místo strohého „Kdo se bojí, nesmí do lesa“ řekněte „Babička by teď řekla, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Asi by měla pravdu.“ Přidáte k přísloví lidský hlas a druhý dostane prostor nesouhlasit. Přísloví pak nezní jako hotový verdikt, ale jako nabídka, nad kterou se dá přemýšlet.

Zdroje

• Národní knihovna ČR
• František Ladislav Čelakovský: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích