Polednice: kdo byla v pověstech a kdy baladu číst dětem

Polednice byla v lidové víře bytost, která se zjevovala v poledne na polích a v obilí a trestala ty, kdo v tuto hodinu pracovali nebo zlobili. Do české literatury ji natrvalo uvedl Karel Jaromír Erben baladou ve sbírce Kytice a do hudby Antonín Dvořák stejnojmennou symfonickou básní. Pro děti je to silný příběh, který se ale nehodí do každého věku.

Bytost polední hodiny

Podobu Polednice popisovaly pověsti různě. Někde to byla vysoká žena v bílém, jinde shrbená stařena s tváří zakrytou šátkem. Spojovalo je místo a čas: pole v létě, nejparnější část dne. Kdo ji potkal, musel jí odpovídat na otázky nebo s ní mluvit až do konce poledne, jinak ho mohla připravit o rozum či o život.

Obdobné postavy znají i další slovanské národy, například Poláci a Rusové. Jména se liší, polední pole a horko zůstávají.

Proč se lidé báli právě poledne

Pověsti o Polednici se často vykládají jako vysvětlení úpalu a úžehu. Lidé pracovali při žních bez stínu a když někdo v poledne zkolaboval nebo blouznil, viníka hledali mimo přírodu. Zákaz pracovat v nejhorším horku tak dostal podobu děsivého příběhu, který si každý snadno zapamatoval.

Druhým účelem bylo chránit děti. Obilí bylo vyšší než malé dítě a kdo se v něm ztratil, mohl se zranit nebo se nenajít. Strach z Polednice odrazoval od toulek mezi klasy.

Erbenova balada

V Kytici, která poprvé vyšla roku 1853, vypráví Erben o matce, která vaří oběd a nemůže si poradit s plačícím dítětem. Ve vzteku zavolá na Polednici, aby si ho vzala. Bytost se opravdu objeví, matka dítě v hrůze tiskne k sobě a když odbije poledne, padá bez sebe. Otec ji najde živou, dítě však v jejím náručí zemřelo.

Balada nestojí na strašidle samotném. Jejím jádrem je vyřčená kletba, která se vymstí, a vina matky, která v unavené chvíli řekla něco, co nemyslela vážně.

Pro které děti se balada hodí

Školní děti od druhého stupně baladu obvykle zvládnou dobře. Rytmus verše je chytlavý, děj krátký a děsivý tak akorát. Ve škole se s ní setkávají při výuce literatury, a když ji doma čtete předem, zvládnou ji pak lépe rozebrat.

Starší děti rády srovnávají text s hudbou. Dvořákova symfonická báseň Polednice z konce 19. století sleduje děj tak přesně, že se v ní dá rozeznat plačící dítě, příchod bytosti i odbíjení zvonu.

Kdy s baladou počkat

Malé předškolní děti chápou příběhy doslova. Matka, která dítěti přivolá zlou bytost, a mrtvé dítě na konci mohou vyvolat strach, který se přenese do usínání. Pokud dítě na děsivé příběhy reaguje citlivě, je lepší s Kyticí počkat, až samo projeví zájem.

Totéž platí pro strašení Polednicí jako výchovný nástroj. Věta „když budeš zlobit, přijde si pro tebe“ dítě nevede k pochopení, proč má něco dělat, a strach může přetrvávat. Pověst je cennější jako kulturní příběh než jako hrozba.

Jak o Polednici s dětmi mluvit

Pomáhá vysvětlit, proč pověst vznikla. Když dítě ví, že lidé dříve neznali úpal a tak si ho „pojmenovali“, strašidlo ztrácí moc a příběh získává smysl. Dobře funguje i letní procházka kolem pole v poledne s otázkou, proč se v tuhle dobu nepracovalo.

Časté otázky

Je Polednice totéž co Klekánice?

Ne, jde o dvě různé postavy. Klekánice podle pověstí chodila večer po zvonění klekání a odnášela děti, které nebyly doma. Polednice patřila poledni a polím. Obě sloužily ke stejnému účelu, chránit děti před nebezpečím venku.

Je Polednice v Kytici jediná polední bytost?

V Kytici ano, další balady se věnují jiným postavám, například Vodníkovi nebo Štědrému dni s věštbou. Polednice je ve sbírce jedinou bytostí spojenou s denní hodinou a s tíhou letní práce.

Proč na konci balady umírá dítě, a ne matka?

Erben tak zdůrazňuje vinu a trest. Matka přežije, ale musí žít s následkem svých slov. Výklad se ve škole často vede právě k tomu, že slova vyřčená ve vzteku mají váhu.

Zdroje

• Památník národního písemnictví
• Ústav pro českou literaturu AV ČR